Syn hodně poslouchá knihy Jaroslava Foglara a často mu z nich také čtu. Napadlo mě proto vytvořit hru, ve které by se mohl sám přidat k Rychlým šípům a prožít s nimi vlastní dobrodružství.

Tak vznikla hra Rychlé šípy: Hledání ježka v kleci, česká adventura do prohlížeče. Je určená pro telefon nebo tablet na šířku. Má mluvené dialogy a jednoduché dotykové ovládání, aby se do příběhu mohlo pustit i dítě, které ještě samo nečte.

Nová záhada ve Stínadlech

Příběh začíná náhodným setkáním ve starém městském parku. Dva sourozenci se přidají k Rychlým šípům, které pátrají po možné existenci druhého ježka v kleci. Původní hlavolam má přitom stále bezpečně u sebe Otakar Losna. Co tedy někdo zahlédl a jak to souvisí s příběhem Jana Tleskače?

Nechybí celá pětice: Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Cestou děti potkají také Losnu, tajemného Široka a Bratrstvo Kočičí pracky, které samozřejmě nemůže zůstat stranou. Vedle známých postav se objevují i nové, například mladý Vont Matěj nebo chlapec Petr, jehož úloha v celé záhadě se postupně vyjasňuje.

Pátrání vede přes patnáct míst. Z parku a skrytých průchodů se výprava dostane do Stínadel, k Tleskačově dílně, do podzemních chodeb a nakonec až za město. Chtěl jsem vymyslet vlastní příběh, který využije známá místa a postavy a nabídne stopy, překvapení i trochu rošťáctví. Obě děti se přitom zapojují do rozhovorů a samy přicházejí na věci, které výpravu posunou dál.

Z parku přes Stínadla až za město

První místa hráče postupně vtáhnou do pátrání. Stará mapa v parku ukáže cestu k ulici U Tří luceren, zapomenutá branka otevře průchod a svědek si vybaví chlapce s tajemným balíčkem. Z obyčejné procházky městem se díky drobným objevům začne stávat dobrodružství.

Ve Stínadlech už stopy míří k Tleskačově minulosti. Zpráva u pumpy na náměstíčku zavede výpravu k jeho dílně. Nářadí, pracovní stůl a prázdný úkryt napovídají, že tu nedávno někdo byl. V Hřbitovní chodbě se pak způsob pátrání změní: skupina se musí zorientovat podle nalezené mapy a projít podzemím ke kostelu svatého Jakuba.

V zahradě Uctívačů ginga přijde setkání s Losnou a Širokem. Bourané Modré ulice zase odhalují staré dvorky a stopy po minulosti čtvrti. Cesta nakonec opustí úzké uličky a pokračuje přes staré nákladiště k lomu za městem. Chtěl jsem, aby každé místo přineslo jiný objev, ale všechna společně tvořila jednu souvislou výpravu.

Jednoduché ovládání, různé hádanky

Většinu věcí hráč vyřeší jednoduchým klepnutím: něco prozkoumá, s někým promluví nebo se vydá dál. Potřebné předměty se používají automaticky a při zaváhání pomůže nápověda. Cestou se skládají obrázky, otevírají zámky a řeší drobné mechanismy. Nic se nehraje na čas a za špatný pokus nepřichází trest.

Třeba mapa v parku je obrázková skládanka. Klepnutím se otáčejí jednotlivé dílky, dokud do sebe nezapadnou a neukážou název ulice. U Tleskačovy dílny čeká zámek se třemi kotouči. V podzemí je zase potřeba odsunout závory na skříňce s mapou. Jednou tak dítě skládá obrázek, jindy zkoumá mechanismus nebo hledá cestu. Ovládání přitom zůstává jednoduché.

Nápověda umí zvýraznit místa, na která lze klepnout, a správně otočené dílky skládanky už zůstávají na svém místě. K návratu na navštívená místa slouží ilustrovaná mapa města. Dítě se tak může pustit dál, i když si občas potřebuje nechat poradit.

Postavy mluví česky, takže příběh lze sledovat poslechem. Postup se ukládá automaticky a ke hře se dá později vrátit. Chtěl jsem, aby se děti soustředily na záhadu a nemusely nejdřív přijít na to, jak se adventura vlastně ovládá.

Atmosféra starých uliček

Grafiku generuji pomocí AI. Aby na sebe scény navazovaly, používám společná zadání stylu a referenční podoby postav. Vzhled vychází ze starších ilustrovaných dobrodružných knih: tmavá inkoustová linka, tlumené barvy a malovaná pozadí s patrnou strukturou. Teplé odpoledne v parku postupně přechází do chladnějšího podvečera ve stínadelských ulicích. Město má působit tajemně a lákat k prozkoumávání.

Ve Stínadlech to znamená oprýskanou omítku, dlážděné ulice, dřevěné dveře, malé dvorky a sem tam teplé světlo z lucerny nebo okna. Pozadí mají připomínat kvašovou malbu doplněnou inkoustovou kresbou a strukturou starého papíru. Důležité předměty přitom musí být dobře rozeznatelné od okolí, aby se dítě i v podrobně ilustrované ulici snadno zorientovalo a trefilo na ně prstem.

Pozadí, postavy a předměty jsou v samostatných vrstvách. Při otevření branky nebo průjezdu tramvaje se proto nemusí měnit celá scéna. Rozhovory doprovázejí portréty postav a některé větší objevy nebo dějové události se odehrávají v komiksových panelech. Klidné prozkoumávání místa se tak střídá s chvílemi, kdy hráč sleduje, co se právě přihodilo.

Co běží pod obrázky

Hra je napsaná v čistém JavaScriptu. Engine a příběh jsou oddělené: lokace, dialogy, stopy a hádanky mají vlastní datové soubory. Rozhovor tak můžu upravit nebo přidat další hádanku, aniž bych musel zasahovat do kódu, který řídí celou hru.

České hlasy vytvářím předem přes Google Cloud Text-to-Speech a hra už jen přehrává hotové zvukové soubory. Každá postava má vlastní hlas.

První společné hraní

S dětmi jsme hru zatím jednou prošli. Teď ji chci postupně doladit a přidat další hádanky. Ať máme při příštím hraní zase co objevovat ve světě, který už syn zná z knížek.